Myšlenky

Tenhle text jsem právě objevil zahrabán v PC a byl napsán (předpokládám mnou ?!), 21. srpna 2008. Všechno v něm vícemeně pořád platí a nevím proč sem to psal, ale tak počítam, že to bylo určený sem. Tudíž...

___ 

Stává se vám to taky? Lehnete na postel nebo sednete do křesla,  pustíte si oblíbenou hudbu, zavřete oči... v hlavě se vám začne roztáčet vír, nevnímáte svět okolo, jen se necháváte unášet na vlnách vlastních představ, myšlenek, podivných, ale přesto zajímavých asociací... Nejčastěji chvíli před usnutím…  fantazie prostě začne proudit na plný obrátky.

Někdy se spustí takovej nával myšlenek, že to ani nejsem schopnej  všechno pojmout a třičtvrtě z toho zapomenu. V hlavě zní „to si musím někam napsat!“, jenže dojdu k počítači, pustím notepad a je to pryč. Šáhnu po zapísníku a je to pryč. Začnu totiž používat logiku - abych dokázal vůbec sepsat gramaticky správnou větu,  abych myšlenkám dal nějakou návaznost, abych je uspořádal tak, že to nebude jen proud myšlenek, které spolu sice souvisí, ale popsat je slovy je někdy skoro nemožný... tak na tohle všechno potřebujete rozum.A jakmile člověk začne  používat rozum, jde všechno do hajzlu. Soubor představ, který byly spolu, dalo by se říct až geniálně, propojený, člověk začne  zapomínat. Nejde to dostatečně rychle všechno vystihnout a popsat. Celá vaše představa se boří jako domeček z karet. Už nevíte, co jste chtěli říct, jen tupě zíráte do monitoru a v hlavě vám  akorát visí: Do prdele, co jsem to chtěl?

A co jsem to chtěl? Jak spolu souvisí sny, fantazie, podvědomí a rozum? Jo, asi, ale už o tom zas nevím nic. Abych si na to vzpomněl, musel bych přestat psát, lehnout si a dát volnost fantazii. Proto mi připadá těžký cokoliv napsat - už tou samostnou činností jste sami proti sobě, rychle  zapomínáte, co jste to vlastně chtěli, nevíte nic, v hlavě máte chaos a psát článek dál je zbytečný..

Vymyslete někdo snímač myšlenek.