"Dobrý večer," zabučelo zvíře a ztěžka dosedlo na své kýty. "Jsem hlavní chod dnešního večera. Mohu vám nabídnout některé partie svého těla?" zafunělo, odkašlalo si a zavrtělo kýtami ve snaze pohodlněji se uvelebit. Mírumilovně zíralo na Zafoda a jeho společníky.
Jeho pohled byl opětován s výrazem zděšení a zmatku ze strany Arthura a Trillian, rezignace ve Fordově případě, zatímco Zafod Bíblbrox si dobytče prohlížel dravě hladovým pohledem.
"Třeba kousek ramínka?" navrhlo zvíře. "Dušeného na víně, s bílou omáčkou?"
"Ehm, vašeho ramínka?" šeptl Arthur zděšeně.
"Jistěže mého, pane," zabučelo zvíře pokojně. "Cizí bych přece nemohlo nabízet."
Zafod vyskočil a začal zvířeti zkoumavě ohmatávat rameno.
"Taky roštěnka moc dobrá," brumlalo dobytče. "Dopřálo jsem jí dost pohybu a jedlo jsem hodně jádrového krmiva, takže je tam spousta výborného masa." Mírně chrochtlo, zafunělo a začalo přežvykovat. Spolklo přežvýkanou píci a pokračovalo:
"Nebo byste si snad dali ze mě guláš?"
"Myslíš, že to zvíře opravdu chce, abychom ho snědli?" zašeptala Trillian Fordovi.
"Já?" podivil se Ford. Měl skelný pohled. "Nemyslím si nic."
"To je naprosto příšerné," rozčílil se Arthur. "Nic nechutnějšího jsem nikdy neslyšel."
"Oč jde, Pozemšťane?" optal se Zafod, jehož pozornost se teď přesunula k ohromné roštěnce.
"Přece nemíníme jíst zvíře, které tady stojí a říká si o snědení. To je bezcitnost!"
"Pořád lepší, než jíst zvíře, které se nechce dát sníst," poznamenal Zafod.
"O to přece nejde," protestoval Arthur. Chvíli o Zafodově poznámce uvažoval. "No dobře, možná o to jde. Mně je to jedno, nebudu o tom teď přemýšlet. Prostě jenom... ehm..."
"Nejspíš si dám jenom salát," zamumlal
"Smělo bych vám doporučit, abyste zauvažoval o mých játrech? Určitě budou úžasně šťavnatá a křehká - vykrmuju se už celé měsíce."
"Hlávkový salát," vyjádřil se Arhur důrazně.
"Hlávkový salát?" podivil se přežvýkavec a nesouhlasně na Arthura vyvalil oči.
"Chcete snad říct, že bych si neměl dávat salát?"
"Spousta zeleniny má na tyhle věci dost vyhraněný názor."
