Co se stalo

Milý deníčku,
stalo se toho moc. Přitom hrozně málo. Ale dost. Hlavně něco.
Ano, ano. Přesně to.

No a jinak.
Byl sem v Ostravě. Asi 10 minut. Na Svinově. Heč.
Taky sem byl v Havířově. O něco dýl. Ale ne dost.
Taky na Lysé. Lysé Noře. Tam sem byl, panečku, tam sem byl dlouho. Nahoru a dolů. To byla fuška. To byla krása a ták. Byla.

Taky sem premiérově premiéroval. Dvakrát. Byli všude. Úplně, milý deníčku, úplně všude. Lidi, nerdi, celá ta verbež. Furt po mě něco chtěli. Starkrefty dva, mafiu dva, něco z toho. Jako kdyby si pro to nemohli přijít ráno. Jako slušný lidi.

Taky sem tu mafiu dva dohrál, milý deníčku. Fajn to bylo. Docela jo. Hlavně ty auta, ty auta. Jako by v nich seděl. A to město. Jako bych v něm byl. Jen ten hlavní pán byl takový ošklivý a nesympatický bubák. Kolo bych si o něj neopřel (a deničku, na tom kole sem jezdil taky a to teda byla teprv fuška!).

Taky sem hrál pejntbol. Poprvé. To byla taky čupr prča, deníčku milý. A pak se opil. Ale ne moc. To zas já neto. Ne.

No a pak sem skončil v deliriu.