Hudební kútík #3

The Black Keys - Brothers (2010)

Black Keys už dávno odmítli stát se další kopii White Stripes a být jen obyčejnou garážovou vypalovačkou. Už na předchozím albu to dali sakra znát. Dokonáno.
Jemnější, čistší, uvolněnější, přístupnější. Staromódní blues mixnutý r&b. Bez trademarkové nervně rozostřené kytary. Bez mlácení do tupých bicí. Přesto je od začátku do konce jasné jedno. Nikdo jiný by takovou desku v dnešní době neudělal. Nikdo.



10/10

The Dead Weather - Sea of Cowards (2010)

Neskutečně rychle splácaná druhá deska je jasným důkazem, že Jack White má dycky pravdu.
Deadlines. Volnost je zlo. Proč se s tím srát, když během pár dní můžete nahrát takovou magořinu jako je Sea of Cowards.
Přímočarej, hutnej nářez bez přestávky. Sice s kratší výdrží, ale za to s nekonečnou replayabilitou. Oproti místama dosti nudící jedničce obrovskej skok vpřed. Bicí buší. Syntetizátory hučí. Alisson skučí. Co víc si přát?

9/10

Deftones - Diamond Eyes (2010)

Těšil sem se. Těšil sem se moc. To je asi tak vše, co k tomu můžu říct. Slyšel sem to jen třikrát. Nejhorší na tom je, že se mi to ani víckrát poslouchat nechce. Třeba časem.
Třeba časem zjistím, že tu Deftones neustále nevykrádáji samy sebe. Třeba časem zjistím, že sem každej riff neslyšel už předtím. Třeba časem zjistím, že to není jejich první špatný album.

?/10



Eště se líbilo:
Wolf Parade - Apologies to the Queen Mary (2005) moc
The Good, the Bad & the Queen (2007) hodně
Laura Marling - I Speak Because I Can (2010) hodně
The Jesus and Mary Chain -  Psychocandy (1985) akorát