Nikdy sem nepochopil proč.
Původně sem to měl v plánu použít i v souvislosti s druhým Flashpointem. Jenže když člověk hraje druhý Flashpoint, tak je jako na houpačce. Chvilku ho miluje a nemůže se ho nabažit. Chvilku na to ho z celého srdce nenávidí a posílá do sedacích částí.
Něco jako značkový jogurt. Chvilku si v něm chutně libujete. Následující chvilku zaboříte lžičku hlouběji do té opojné hmoty a narazíte na kus plesnivého ovoce. Zarazí vás to.
Ale jako celek je pořád výborný.
