Nikdy bych neřekl, že dohraju nějakou hru ze série Resident Evil.
Léta její největší slávy jsem bohudík prospal nepoznamenán a poprvé si ji ošahal až s příchodem razantně pozměněné čtyřky. Navíc v oblíbené PC verzi :) Hra to byla věru pěkná. I přes výtky všech okolo, vypadala i na PC k světu. Šedivý nádech a rozplizlé textury jí sekly. Avšak ovládání bylo něco neskutečně stupidního jak na gamepadu, tak na klávesnici. Prý že ale "zlepšovalo atmosféru strachu". (jen tak mezi náma... není a ani to nebyla pravda, prostě a jednoduše bylo na hovno a tečka) Koridorové úrovně byly hrůzné a celé to bylo až přespříliš natahované a neúnosně dlouhé. Tudíž jsem skončil někdy ve 3/4 hry u nějakýho pitomýho souboje, díky pitomýmu sytému ukládání.
Pearl Jam - Backspacer (2009)
Možná nejveselejší, možná nejuvolněnější, ale rozhodně nejslabší deska Pearl Jam. Bez tváře, bez větších nápadů, bez hitu.. Ve spoustě songu vykrádají Pearl Jam samy sebe, což je ale po skoro dvaceti letech naprosto pochopitelný, takřka nepostradatelný. Ale prostě, prostě to není ono. Obsahuje vše, co obsahovat má a přitom neobsahuje nic. Po předchozím majstrštyku zamrzí o to víc. Možná to chce čas. 6/10
Tarantino se nám vrátil. Ne, že by po zpraseným Death Proof uběhlo tolik času nebo že by Kill Bill nebyl ohromně hluboké veledílo. Jen to jaksi, no. Nebylo ono. Ale teď. Teď už se chlapec vysral na všechny ty svoje pocty filmům, který nikdo nikdy krom něho neviděl. Konečně tu máme Tarantintina zpátky.
A nejvíc je na tom skvělé, že Tarantino opět láká na něco úplně jiného, než nabizí. S rozdílem, že oproti Death Proof má opravdu co nabídnout. Z traileru
tu máme jakysí akčňák, což? Kdeže. Ba ne. Máme tu klasickou ukecanou nebál bych se říct - komedii. Ono vůbec těžko říct co je to vlastně za žánr. Jasně valečný... hmm ale co? Drama? Pfff... no, dobře asi jo, no. Tak to vlastně těžké ani nebylo. Co člověka trošku u Tarantina zarazí je lineárnost a naprostá přímočarost. U každýho jinýho filmu naprosto pochopitelná, ale v případě Tarantina to značí tak trošku slabší zážitek. Řekl bych, že je to u něj až nežádoucí. Aneb opět Death Proof nebo jakž, takž lineární Kill Bill. Prostě Tarantino se narodil pro psání nechronologických, naprosto nesmyslně (na první pohled) zpřecházených filmů :) (čest výjimkám, že Jackie)
Naštěstí tohle pro Basterdy neplatí. Ač naprosto jednoduchej a přímočarej příběh, tak naprostá, ukecaná, filmová nirvána. Takových nápadů, takových hlášek, takových šíleností! Neskutečně se mi libí, že druhou světovou válku použil jen jako kulisu pro svůj vlastní svět a svou vlastní alternativní realitu. Koho zajímají neustálý, pořád stejný, "přesný" rekonstrukce válečných konfliktů a bitev o tamto a támhle to. Nasrat. Jdeme zabít Hitlera.
Jak je u Tarantina zvykem, tak i v Basterdech je až na pár vyjímek (Eli, Eli...) naprosto dokonalá sestava herců, v čele s božským Christophem Waltzem aka SSákem Hansem Landou. Ten člověk se jako SSák musel narodit. Způsob mluvy, grimasy... úplně na něm vidíte, že on "to" ví, musí "to" vědět. Svině sviňská každým coulem. Pitt je se svým přízvukem a mluvou samozřejmě roztomiloučkej, ale to není nic dokud neuvidíte scénu s italštinou... Hle, což je další věc. Tarantino naštěstí není tak stupidní, jako třeba z nejbližší doby Bryan Singer se svou Valkýrou, aby nechal všechny nácky, včetně Führera mluvit anglicky. Pěkně každej podle toho, na kterým písečku vyrostl. Počítám, že dabing bude ukrutná zhůvěřilost.
Mno, já původně o Inglourious Basterds vlastně ani nechtěl psát. Jediný co mě k tomu dokopalo byla koupě scénáře. Perfektní to věci. Proč to jen naši páni vydavatelé nedělají častěji. Mladá Fronta si dala vcelku záležet a tak tu máme pěkně provedenou knížečku s pevnou vazbou, parádní obálkou a až na pár šotků výborným překladem Petra Zenkla. Který mimochodem ve své "poznámce překladatele" píše moc zajímavé věci. Například to, že překládal ještě před shlédnutím filmu z naskenované kopie původního, "syrovýho", ručně psanýho scénáře přímo Tarantinem. Díky tomu obsahoval tolik chyb, překlepů a různých vepsaných vsuvek a slovíček, že si chvíli myslel, že je Tarantino dysgrafik. Na druhou stranu těžko říct, jestli ty hrubky byly schválně nebo ne, když už název má dvě. Dle Tarantinovi agentky šlo prý vždy o náhodné chyby...
Díky tomu, že šlo syrovou verzi, tak je v něm také spousta věcí, který byly z filmu vystřiženy nebo se tam vůbec nedostaly. Popisuje se v něm trošku blíže minulost Donnyho (Eliho Rotha - pálkaře). Je vysvětleno, co má za jména vyrytá na pálce. Ukazuje jak se Shoshana dostala do kina a retrospektivně zobrazuje i předchozí majitelku Madame Mimieux. Shoshana ve scénaří také o něco víc mluví s Frederickem (ne, že by se jí o něco víc zamlouval :) a blíž se vyjasňuje proč chtěl premiéru u ní. Je toho víc... A taky tahle rozšířená výborná scéna z filmu :)
Aldo:No, já umim italsky nejlíp, takže budu váš doprovod. Donowitz je druhej nejlepší, tak bude váš italskej kameraman. A Hirschberg jako třetí nejlepší bude Donnyho asistent. Hirschberg:Já italsky neumím. Aldo:Dyť říkám, třetí nejlepší. Prostě budeš držet fekál. A vlastně by sis moh začít nacvičovat už teď. Bridget:A co ten malej? Utivich:Myslíte jako já? Bridget:Nemyslela jsem to nijak zle. Utivich:Já to tak taky neberu, ty píčo německá. Aldo:Utivich bude šofér. Utivich:Neumím řídit. Bridget:Vy Američani jste úplně na HOVNO! Utivich:Trhněte si, já jsem z Manhattanu. Aldo:Žádný strachy hochu. Do toho zejtřejšího filmu nám zbejvá štrnáct hodin. Na to, abysme tě naučili řídit, máme času víč než dost. Utivich:Ne, ne, ne, ne pane poručíku, to nemáme! Aldo:Ale ano, ano, ano, ano vojíne, to máme. A ano, ano, ano, ano vy se to naučíte. Podívej Utivichu, ty i já víme, že kdybysme spolu chodili na základku, určitě bys vode mě nevopisoval písemky. No, a já se naučil řídit na jedný horský silnici v Tennessee za štyři hodiny. A to sem vymaštěnej horník, co kšeftoval s chlastem.
Prostě výborná knížka a výbornej doplněk k filmu, pro každýho, kdo se alespoň trochu "zajímá".
A vy na ten film jděte. A tu knížku si kupte. Tak. Už mě tu slátaninu nebaví psát.
