Dohráno: Bionic Commando Rearmed

... a bylo to móóóc těžké.

O Bionic Commandu jsem nikdy před oznámením 3D remaku neslyšel a myslím, že i přesto jsem žil vcelku šťastným životem. Tudíž asi nijak zásadní hra. Proč se ale dočkala dokonce dvou remaků? Nějaká pitomá japonská hopsačka a Mario to není.. pfff. Jo ahááá, on má natahovací ruku! Jůůůů!

To je hned jiná! No, jiná. Pořád stejná. Ale přesto jiná! Dyť, dyť on se houpe! Ze strany! A na stranu! Co na tom, že neumí skákat. Vždyť se přece umí houpat! A přitahovat! A mrštit paňácou o zeď! Jůůůů!

I když jsem o originálu nikdy neslyšel, tak BCR byla láska na první pohled. Asi, že mě z videii trošku připomínalo Contru. Následné recenze a stížnosti na přemrštěnou obtížnost a neovladatelnou ruku mě ale dosti zchladily a koupi BCR jsem uložil k ledu. Od dob Contry už jsem trošililinku vyrostl a jaksi nemám nervi na stoprvé opakování jednoho levelu. Vyskytla se ale příležitost a Bionic Commando Rearmed se mi dostalo pod ruku.


hláška roku :)

Z prvu jsem váhal jestli při startu nenastavit Easy, ale vytrval jsem! Kliknul jsem na obligátní Medium a nepomyslel na následky. Už tutoriál byl místy utrpení. Ze začátku jsem princip fungování biopaže vůbec nechápal. Nebo jsem spíš nechápal, jak někdo může takovej princip fungování vůbec vymyslet. Těžko popisovat, nutno zažít. Každopádně i přes drastiské první krůčky se na to dá (pravda, částečně) zvyknout a pak se houpete jedna báseň. A pokaždé když se dohoupete, tak vás čeká bossák. Perfektní.

Dá se říct, že za všechno může pseudo 2D grafika, která má svoje kouzlo a vypádá naprosto úžasně. Ať už jde o venkovní lokace, továrny, jeskyně nebo Tron 2.0 místnůstky. Ve dne, v noci... finále v bouřce. Nádhera. Radost pohledět.

Za to utrpení to stojí. Hra je to parádní.
8/10

Óda na vyšší rychlost

Už nějakej ten pátek je tu s náma nová televize. A že je panečku Kůl.
Až by to do té zaprdlé Primy člověk neřekl, jak moc je Kůl. Doufejme, že nezůstane jako kůl v plotě.

A víte jakej pořad je na ní nejvíc Kůl? Ne, není to Futuráma (i když by si to jedna osoba namlouvá). Je to Top Gear!

Top Gear je naprosto parádní pořad víte? Víte??? A nejlepší na tom je, že dávaj díly z roku 2002 (aktuálně 2003). Většina lidí to asi neocení, ale pro mě to má zásadní význam. 2002 je totiž rok, kdy u nás začala vycházet počeštěna verze anglického Autocaru a já hltal každý předražený číslo. Stránku za stránkou sem slintal nad užasnýma fotkama a rozpíjel tak užasný články o úžasných autech, který sem měl na své úžasné poličce v 1:43 made in burrago.
Nádherné to časy... jenže pak přišel mor zvaný PC a mé automobilní choutky šly stranou. Velký podíl na tom mělo taky (v o něco pozdějších letech) naprosté rozesrání celýho časopisu českou redakcí. Ani nevím jestli pořád vychází.

Nuže, to ale u Top Gearu nehrozí a jediná věc která ho mrví je tak místy opravdu bídné předabování. To si hraje na dokument a tak je lehce slyšet v pozadí originál a celý to místy zní dosti příšerně... někdy ale překvapí a je dokonce vtipný. Dramaturgové by si ale mohli všimnout, že u nás se opravdu žádné Vauxhally neprodávají. My jezdíme ve skvělých Opelech Vectra (joke pro zasvěcené, smějte se!) a tak by se vcelku hodilo nesnažit se pořád drmolit vókshóóól, když to tady stejně nikdo nezná.

Celý pořad prakticky stojí a padá na Jeremy Clarksonovi. Ten člověk je bůh, aby jste věděli. Je. Prostě je. Kdybych byl ještě malej fracek (ehm..), tak by to byl můj vzor. Jeho komentáře, metafory, zhodnocení, ksichty, přístup... prostě... no... prostě!
"Recenze" Rolls Royce Phantom je ukázkovej příklad s nádhernou pointou v závěru.


Miluju jejich nadhodnocování anglických aut. "Všechny offroady jsou výborný, ale Range Rover je prostě lepší", "V luxusní třídě jsou všechny auta skvělý, ale Jaguar XJR je prostě lepší". Miluju jejich narážky na Opely, na Škodovky, na cokoliv. Miluju Top Gear. Tenhle pořad nikde jinde než v Anglii vzniknout nemohl. A proto miluju Anglii.


Každej pátek a sobotu ve 20:15 na Kůlu!