Podivuhodný případ Benjamina Buttona

Benjamin Button není ani zdaleka geniální film. Je to "jen" tak nějak obyčejný film s naprosto dokonale odvedenou filmařskou prací.

Nechci zde nějak rozebírat příběh, vždycky je lepší předem nic moc nevědět. A tak jen zopáknu známou frázy o člověku, co se narodil jako staré mimino s artrózou, z kterého vyrostl dědeček a s příbývajícím věkem mládl až do batolete. Když je tedy Benjaminovi sedm let, vypadá na sedmdesát. Což sebou nese spoustu skvělých momentů, protože Benjamin sice vypadá staře, ale uvažuje jako malé dítě. V šedesáti (sedmnácti) si tak užívá mladistvého života, poprvé se ožere, navštíví bordel a o chvíli později už se vydavá "do světa".

-Kolik vám je, dědo?
-Sedm, ale vypadám o něco starší.

Benjamin procházi prakticky celým stoletím, ale žádné světové události s ním nesledujeme, jako třeba ve Forrest Gumpovi. Buttonův život je svým způsobem naprosto obyčejný. Jediná akčnější scéna je desetiminutovka na lodi během 2. světové války. Jinak se film lyne poklidným a pomalým tempem. Přesně korespondujícím s Benjaminovým životem. Ani úmrtí nejsou nijak srdceryvné, protože prostě patří k životu. To už se o příběhu nějak moc rozkecávám...

Ale je to prostě fascinující. Všichni vaši přátele a známí postupně stárnou a umírají a vy s tím nic nezmůžete. Prakticky ani s nikým nemůžete navázat bližší kontakt, protože kdo by chtěl mít za manžela časem malého kluka? Co teprve mít dítě? Za 15 let by otec byl mladší než vlastní potomek...


I přes pomalost vyprávění mě ani nepřišlo, že má film nějakých 160 minut. Naopak bych klidně uvítal ještě delší stopáž a víc zážitků z Buttnova života. Tady si člověk uvědomí, že 160 minut je na jeden lidskej život sakra málo. Zvlášť konec je trošku uspěchaný a strašně rád bych viděl víc záběru třeba z cest po Indii.

Jelikož ty díky geniálně použitým filtrům opravdu působí, jako by byly natočeny v 70-80 letech. Sice jsou to jen kratičké záběry, ale vypadají naprosto stejně jako jakýkoliv cestopisný dokument natočený na "malou" přenosnou kameru. Fincher tohle vždycky uměl a tady to dovádí k dokonalosti.Tohle se prostě musí vidět v kině. Každý záběr by se dal okamžitě zarámovat a pověsit na zeď. Alespoň já bych to u několika okamžitě udělal :) Někomu to může přijít až moc vyumělkovaně dokonalé. Mě ale rozhodně ne.


K hercům nemám co dodat. Perfektní. Brad Pitt se na plátně ve své "aktuální" podobě sice objeví jen necelých 20 minut (ve chvíli, kdy je se svojí ženou poprvé ve stejném věku i fyzicky), ale jako stařec i jako "mládenec" je výborný. Nemluvě o vynikajícich efektech, které rozhodně nepoznáte, pokud jste o nich nic nečetli (proto neřeknu jaké to jsou :) Cate Blanchett sice zrovna dvakrát nemusím, ale je to výborná herečka a jako mladá holka tu vypadá moc pěkně a co teprve jako důchodkyně na prahu smrti. Celkově je tohleto omlazování a "zestařování" (nebo jak :) herců nečekaně povedené a hlavně uvěřitelné. V každým druhým filmu to vypadá směšně, ale tady tomu vážně budete věřit.

Podivuhodný případ Benjamina Buttona mě naprosto dostal, i když jsem původně, přiznávám, čekal něco jiného. Určitě se nebude libít každýmu, protože vyprávění je dost pomalé a pro někoho může působit dojmem, že se vlastně pořád nic neděje a nic se nestalo. Ale to už je jejich problém. Pro nás ostatní je to zatím film roku :)

Burn My Shadow

I have burned my tomorrow
And I stand inside today
At the edge of the future
And my dreams all fade away

(Na Youtube je zakázaný postování tohodle videa, tudíž nějaký pochybný přehrávač :)

Co letos zkouknout

Inspirace je dobrá věc. Tak nějak mě pokaždé dokope k napsání članku, na kterej bych se jinak úplně vykašlal nebo by mě ani nenapadl.

Shodou náhod Overwatch dneska u sebe sepsal filmy, na který letos půjde do kina a v mé schránce přistála únorová Premiere (s které už postupem času zbyla jen takřka nečitelná nechutně rozplizlá břečka, ale to je vyprávění na jinej článek...), která byla hlavní inspirací a zdrojem. Inspirací k sepsání pár filmů na který se letos těším.
Teda nebrat to nějak doslova. Málokdy se na nějakej film opravdu tak těším, že ho musím okamžitě vidět a letět do kina (třeba Fontánu sem doteď neviděl...(-_-) , ale prostě se na něj těším a někdy ho určitě zkouknu.

Už nějakou dobu o filmech zrovna moc nečtu a poslední dění nesleduju, takže jde jen o moje dojmy z pár řádků, co jsem vyzkoumal :)

Inglourious Basterds
Tady ani přesně nevím jestli se těšit nebo bát. S Tarantinem to jde z kopce a vymýšlí jednu blbost za druhou. První Kill Bill ušel hlavně díky parádní technické a výtvarné stránce, z druhýho už si jaksi ani nic nevybavuju a Death Proof sem ještě ani neviděl a ani mě to dvakrát neláká. Inglourious Basterds zní ale tak šíleně, až dementně, že to musí vyjít. Partička amerických židů skalpujících nacisty, Goebbles točící propagandistickej film, židovka s plánem na vyvraždění říšských pohlavárů... to bude něco strašnýho... Už se nemůžu dočkat :)

Zack and Miri Make a Porno
Sice nejde o klasickou Smithovku, ale i tak věřím, že můj oblíbenec nezklame. Však taky příběh o dvojici, co se rozhodne kvůli finanční tísni pustit do natáčení porna je dost... hmm... netradiční. Jen doufam, že to nebude taková blbost jako Táta na plný úvazek, ale že to bude mít blíž ke klasickým Smithovkám. Na návštěvu kina to ale nejspíš určitě nebude.

Sherlock Holmes
O tomhle nevím zhola nic a i kdybych něco věděl, tak bych stejně nejspíš nevěděl co si mám myslet. Sherlock Holmes v režii Guye Ritchieho? Cože? To je asi jako kdyby Danny Boyle natočil indickej film... Už se teším na první protesty.

Public Enemies
... zní zatím snad nejlíp. Boží Michael Mann za kamerou, Johny Depp jako drzý lupič, Christian Bale jako jeho pronásledovatel a hospodářská krize 30. let. Tohle bude jisto jistě naprosto kulervoucí záležitost, jak je u Manna zvykem. Nemůžu se dočkat.

Synecdoche, New York
Režiserský debut Charlieho Kaufmana, o kterým slyším poprvé (o filmu, ne Kaufmanovi :) Od scénaristy Věčnýho Svitu a V kůži Johna Malkoviche se asi nedá čekat normální film a tak se moc těším. Samotnej námět sice nezní zrovna moc originálně, krize středního věku tu už několikrát byla :), ale beztak z toho Kaufman udělá takovou šílenost, že z toho budou zase všichni vyplesklý. Včetně mě.

The Imaginarium of Doctor Parnassus (Imaginarium)
Poslední film Terryho Gilliama, kterej dost ovlivnila a skoro zastavila smrt Heatha Ledgera. Zemřel totiž uprostřed natáčení a Gilliem tak chtěl film zabalit (jako v jeho případě ne poprvé). Nakonec ho ale ukecali a rýsuje se z toho docela zajímavá věc. Děj se totži točí okolo chlápka (Ledgera), který se přidá k divadelní společnosti pod vedením stovky let starého mága. Jeho největší atrakcí je zrcadlo, které vás po vkročení přenese do vlastní představivosti. A tady nastáva zásadní zvrat. Po vkročení do zrcadla už totiž nehraje Ledger, jelikož stihnul dokončit jen scény z reality. V zrcadle jeho roli přebírá Johnny Depp, Colin Farrell a Jude Law. Sem hodně zvědavej jak tohle dopadne.

A to bylo zatím asi vše co mě na první pohled zaujalo. Časem určitě přibude něco dalšího... Omluvte narychlo sepsané žvásty.

Každopádně teď se chystám do kina na Podivuhodný případ Benjemina Buttona, na kterej se těším už pěkně dlouho. Neviděl sem ani jeden trailer, nečetl ani jednu recenzi a viděl jen asi 5 fotek. Jméno Davida Finchera a člověk co s přibývajícím časem mládne mě úplně stačí :)

Felidae

Lidi, lidi jsou takoví... Jsou zlí, podlí, lstiví, sobečtí, chamtiví, krutí, šílení, sadističtí, nepřátelští, krvelační, škodolibí, nevěrní, pokrytečtí, závistiví a - jo, to především - úplně blbí. Lidi, takoví jsou lidi.

Felidae je má oblíbená knížka. Od teď.
Narazil jsem na ni nedávno při přepínání programů v televizi, kde na mě v jakémsi pořadu o knížkách vykoukla kočičí hlava na obálce. Jakožto milovník koček (všeho druhu, avšak u některého někdy ne tak úspěšný ;) jsem ihned zpozorněl. Už v té chvíli jsem věděl, že se tu rýsuje má nová oblíbená knížka.

Felidae, u nás tradičně s popisným přídomkem "Kočičí detektivka", je totiž geniální. Však taky knížka napsaná z pohledu kočky může být buď naprosto geniální nebo neskutečně dementní. Naštěstí nejde o žádnou roztomilou knížečku o tom, jak se malé koťátko vyklubalo na svět, ale o opravdovou, nefalšovanou kočičí detektivku se vším co k tomu patří.

Hlavním hrdinou je kocour Francis, který se, ač nerad, stěhuje se svým páníčkem do nového bytu - tedy do úplně nového kočičího revíru. Už od začátku je na něm ale cosi podivného... na zdi trčí zrezlé hlavičky šroubů, jako by někdo kdysi na rychlo odstraňoval nějakou cedulku a ve vzduchu se lyne zvláštní neidentifikovatelný pach chemikálii...
První obhlídka revíru taky není zrovna nejštastnější. První kočičí kolega, kterého potkává má jen jedno oko, zdeformovanou přední packu a celkově je takový jakýsi "pomačkaný"... Francisovi nevěnuje žádnou pozornost a jen upřeně hledí do zahrady... Kde už sakra dlouho leží kočičí mrtvola v rozkladu a s dírou v šíji... Po obhlídnutí místa činu a zralé úvaze se tak chytrák Francis pouští do vyšetřování.

Víceúčelová ekologická tekutina proudila mezi mýma zadníma nohama a překřtila úsek, kde můj předchůdce zanechal své memorandum. Svět byl opět v pořádku - nebo byl alespoň pořádek nastolen

Zní to sice obyčejně, ale věřte. Není. V průběhu "vyšetřování" Francis objevuje tolik temných koutů lidské (a nejen lidské) mysli, že by i Mengele mohl závidět. Počet vražd stoupá, jedna záhada střída druhou, k tomu se objevuje kočičí náboženská sekta a vše spěje k parádnímu, kulervoucímu finále. Vážně je to hodně zajímavé i z "psychologickýho" hlediska. Člověk by neřekl, že v knížce "o kočkách" bude jedno z hlavních témat pokleslá lidská morálka. Navíc je vše ještě krásně vyváženo vyborným humorem a Francisovima poznámkama.

Díky relativní krátkosti (cca 230 stran) knížka odsýpá rychlím tempem a pokud nečtete tak jako já jen v autobuse, tak ji máte během chvilky přečtenou. Je to ale opravdu výborný zážitek a nic podobného sem ještě neviděl, teda nečetl... kdyby měl někdo tip, tak sem s ním...

Originálky 2009

Seznam mnou nakoupených her za rok 2009. Je to hlavně archív pro mou potřebu, abych věděl jak moc utrácím za blbosti. Stejně jako loni. Vůbec si ho nevšímejte. Časem se samozřejmě zahrabe pod nánosem vysoce kvalitního čtiva na úrovni.

Runaway 2: Želví sen - 299,-
Prince of Persia: Special Edition - 1099,-
Mirror´s Edge - 1099,-
Left 4 Dead - 317,- (Steam klíč)
Killzone (PS2) - 360,-
Burnout Paradise: The Ultimate Box - 1099,-
Duke Nukem 3D: Atomic Edition - 133,- (GOG.com)
Lost Planet: Extreme Condition - 140,- (Steam)
World of Goo - 140,- (Steam)
Far Cry - 0,- (dárek :)
Far Cry 2 - 0,- (dárek :)
The Path - 195,- (Steam)
Zeno Clash - 220,- (Steam)
Wallace & Gromit's: Grand Adventures (4 epizody) - 526,-
Beyond Good & Evil - 210,- (GOG.com)
Fallout 3 - 599,-

Celkem: 16 her (nepočítaje víc her v jednom balení)
V ceně: 6436,-
V průměru jedna hra za: 402,-

(Aktualizace: 30.3. 2009)

Dohráno: Mirror´s Edge

...a bylo to moc pěkné.

Mirror´s Edge se mi líbilo od první zmínky, od prvního videa, od prvních koncept artů... Přesně na takovou hru jsem čekal. Konečně někdo kdo chce alespoň trochu inovovat first person pohled a dát mu tu pravou šťávu. Povětšinou na to všichni kašlali a ve hře jsme tak pořád hráli a vlastně pořád hrajeme za chodící kamery. Minimum her opravdu poskytuje dojem, že jste to vy - že hrajete za opravdovou postavu. Z nedávné doby třeba Jericho o kterém jsem trošku psal kdysi dávno. To využívalo FPS pohled neskutečně efektním způsobem a zvlášť ve filmečcích na které jste se dívali z vlastního pohledu to byla parádní podívaná, protože jste sledovali pohyb nohou, rukou a někdy i těla :) Jenže to šlo jen o předskriptované scény. S příchodem Mirror´s Edge to konečně můžeme vidět v akci. A panečku jaké!



Obyčejné hopsání po střechách a všem možném jsme tu už měli a tak to samotné by jisto jistě nevzbudilo žádné nadšení. Jenže to by ME nemohla být FPS hra. Přenést jednoznačně 3rd person žánr do hry z pohledu z vlastních očí byl docela šílený nápad. Vyšel ale perfektně. DICE mají u mě po tom neustálém ždímání Battlefieldu obrovský bod k dobru.


Už z videí bylo vidět, že pocit z rychlosti a pocit "jsem tam" bude stoprocentní, ale hraní samotný je naprosto neuvěřitelná záležitost. Běžíte, postupně nabíráte rychlost, skok, kotoul, běh, skluz, skok, šplh, nabrat rychlost, skóóóók, áááááá, buch. Fuj, to bylo o fous. Paráda. Když běžíte nějakým prostředím poprvé a běžíte naprosto plynule, sledujete okolí, přesně si vytipováváte kudy půjdete, prakticky se nezastavujete, okamžitě víte podle umístění věcí, že tady to bude chtít skok o zeď na protější stranu, běžíte dál, vrazíte do dveří, lehce se vám rozostří oči kvůli jinému světlu, ani se nezastavujete a běžíte dál, tak to je úplně nepopsatelný pocit radosti z hraní. Nejenže se na to krásně dívá a krásně se to hraje. Ale hlavně se to krásně prožívá, když běžíte a všechno se vám daří. To fakt máte pocit, že jste se do té hry právě zamilovali, protože jste nikdy nic podobného neviděli a necítili. Bohužel, tyhle momenty jsou ve hře hlavně v první půlce. Ne, že by potom zmizely. Spíš zmizí jen ten pocit radosti, když jednu pasáž opakujete stokrát.


To sem tu hru začínal naopak chvilkami skoro až nenávidět. Do zblbnutí opakovat jednu a tu samou scénu jen kvůli špatně umístěnému checkpointu nebo kvůli tomu, že předem není řečeno jestli máte zdrhat nebo se pustit do boje. Do kterého vás totiž jinak hra nenutí a nepřátelé ve spoustě případů stačí oběhnout. Já osobně jsem snažil celou hru proběhnout bez použití zbraně, což vedlo k tomu, že jsem opakoval snad každé setkání s jednotkama SWATu. Jenže pak na konci hry přišla naprosto dementní přestřelka, kterou jsem opakoval, přísahám bohu, nejmíň 50x a tak neskutečně mě vytočila, že jsem prvnímu swoťákovy okamžitě skočil do úsměvu, sebral mu samopal a všechno rozstřílel na sra*ky. A bonus za nepoužití zbraní byl v řiti, že.
Ani bych jinak netvrdil, že hra je nějak těžká nebo hardcore. Prostě některý pasáže jsou špatně nadesignované a celkově dost kazí pocit ze hry.


A to samé dělá ubohý příběh. Ten je tak předvidatelný, že po prvních dvou, třech kapitolách už ho ani nesledujete, protože přesně víte kdo je kdo a jak to dopadne. Navíc kreslené animačky během loadování to rozhodně nezachrání. Vypadají lacině a budí dojem, že byly zpíchnuty na poslední chvíli jen aby tam něco bylo. Přitom by na ně šel aplikovat stejný postup jako v Jerichu, kdyby jste tu scénu sledovali z vlastního pohledu. Abych řek pravdu, tak sem je ani moc nevnímal a u každé přemýšlel právě o tom, jak by vypadala, kdyby byla ve first person v enginu hry.


Celkově jsem z Mirror´s Edge nadšený i nasraný. Nebýt těch debilních pasáží, tak je to jasná devítka, protože na jinou výhradu jsem nepřišel. Ovládání? Perfektní. Stěžovat si, že to jsou přece "jen dvě tlačítka" může jen někdo, kdo hru nehrál. Chvíli sem nad tím špekuloval a nenapadlo mě jiné - lepší řešení pohybu. Tohle je naprostý ideál. Samozřejmě mluvím o klávesnice + myš :) Stačí změnit jedinou klávesu (Shift za C :) a žádný gamepad se na to nechytá (ano, vyzkoušeno)
Jediný zápor co mě teď ještě napadá je délka. 6 hodin je sakra málo. Ale rychlý spád hry a intenzita to vyvažuje. Taky je otázka jestli by vás to při dvojnásobné délce pořád bavilo. Mno, mě teda vlastně jo... kdyby se běhalo o něco víc venku a míň vevnitř. Což mě ještě přivádí k tomu, že ty vnitřní pasáže taky nebyly nijak extra super. Povedený určitě, ale být tam vždycky o něco dýl, tak nevím nevím...

Prostě Mirror´s Edge je pěkná osmičková hra :)





PS: Obrázky jsou mnou vytípaný z nejvyššího nastavení s 2x AA. Hejbe se to skvěle a stejně tak to vypadá :)

Je to tady! Muhahaha! /radost/

Princátko je konečně doma a tak mi to samozřejmě nedá se nepochlubit, že. Člověk se holt musí pochlubit, když má zas jednou čím! A co bych to vůbec byl za člověka, kdybych vás připravil o takovou nádheru?


Následuje toho víc...



Krabička je naprosto luxusně vyvedena různými blištícími se klykyháky a ornamenty. Otevíra se podobně jako Galaktická edice Spore, akorát má takovou nenápadnou zápatku, díky které se sama neotevře ani po otočení. Takový provedení mám rád :)
Po otevření na vás vykoukne bonusový disk v papírovém "sáčku", docela úzký, ale moc pěkně nakreslený komiks, klasický manuál, disk se hrou, druhý bonusový disk, tři pohlednice a úplně dole je malinkatá kartička s klíčem pro odemčení starého vzhledu Prince.


Pohlednice



Balení tedy rozhodně nezklamalo. Spíš ještě předčilo moje očekávání :) Za stejný peníze co klasickou verzi, mít tohlecto... jedním slovem paráda. Jen to čekání bylo úmorný.

Současně s Princem konečně vyšla taky PC verze Mirror´s Edge. Ta sice vyšla jen v obyčejné krabičce, ale i tak je v ní překvapivě jeden pěkný bonus. CDčko se "soundtrackem" na kterém je titulní písnička Still Alive + 5 remixů. (btw. pozdravuju Overwatche, doufám že ta jedna písnička navíc, co má na svým soundtracku za 12 liber stojí za to :))
Jo a nesmím zapomenout, že k ME bylo zdarma na Xzone taky tričko! Sice červený (bleh) a eLko, ale vypadá to, že velký snad bude dost...



A na závěr ukázka komiksu z Prince... :)

Definuj pojem

oblíbená písnička

A je to pop. A ne, že ne.