Koralína

Těžko říct, co na Koralíně vidím. Nějak to ani sám nechápu. Dozvěděl jsem se o ní snad ani ne před měsícem, zkoukl trailer, zašel na film, přečetl knížku a zamiloval se.

Ne ale přímo do Koralíny, ta je fajn, ale přece jen trošku... chápeme, že. Ani nedovedu zpecifikovat do čeho jsem se zamiloval. Ono to jaksi nejde.
Taková přenádherná přehlídka nápadu a fantazie. Taková kouzelná atmosféra. Taková nedětská pohádkovost a místy až děsivost (při scéně s pavučinou a hlavně sápající se Other mother do dveří bych byl jako dítě už dávno pokálenej až za ušima). A navíc má slabost pro Selickovi vychrtlí loutky...
Ten film je prostě úžasnej. Nic víc vědět nepotřebujete. Je ještě úžasnější, než veleúžasná knížka. Nejspíš právě proto, že jsem film viděl jako první, díky čemuž sem měl přesně nalajnovaný jak a co vypadá.
A možná taky proto sem v knížce spoustu věcí postrádal. V knížce totiž spousta věcí chybí. Což je... vcelku zvláštní. Většinou to bývá naopak. Pravda ale. Knížka má asi 150 stran a je přímočará jak EKG týden vyschlé mrtvoly. Film přesně podle ní by měl stěží 50 minut. Selick si připsal spoustu scén, původní spřeházel, přidal pár postav (včetně Hubíka) a to všechno zabalil do kouzelnýho, loutkovýho obalu a povařil v 3D omáčce. Plus samozřejmě roztomiloučkej soundtrack, kterej můžu poslouchat pořád dokola.



Jděte na to. I když jsou všechny 3D kopie s dabingem, tak to stojí za to.