Felidae

Lidi, lidi jsou takoví... Jsou zlí, podlí, lstiví, sobečtí, chamtiví, krutí, šílení, sadističtí, nepřátelští, krvelační, škodolibí, nevěrní, pokrytečtí, závistiví a - jo, to především - úplně blbí. Lidi, takoví jsou lidi.

Felidae je má oblíbená knížka. Od teď.
Narazil jsem na ni nedávno při přepínání programů v televizi, kde na mě v jakémsi pořadu o knížkách vykoukla kočičí hlava na obálce. Jakožto milovník koček (všeho druhu, avšak u některého někdy ne tak úspěšný ;) jsem ihned zpozorněl. Už v té chvíli jsem věděl, že se tu rýsuje má nová oblíbená knížka.

Felidae, u nás tradičně s popisným přídomkem "Kočičí detektivka", je totiž geniální. Však taky knížka napsaná z pohledu kočky může být buď naprosto geniální nebo neskutečně dementní. Naštěstí nejde o žádnou roztomilou knížečku o tom, jak se malé koťátko vyklubalo na svět, ale o opravdovou, nefalšovanou kočičí detektivku se vším co k tomu patří.

Hlavním hrdinou je kocour Francis, který se, ač nerad, stěhuje se svým páníčkem do nového bytu - tedy do úplně nového kočičího revíru. Už od začátku je na něm ale cosi podivného... na zdi trčí zrezlé hlavičky šroubů, jako by někdo kdysi na rychlo odstraňoval nějakou cedulku a ve vzduchu se lyne zvláštní neidentifikovatelný pach chemikálii...
První obhlídka revíru taky není zrovna nejštastnější. První kočičí kolega, kterého potkává má jen jedno oko, zdeformovanou přední packu a celkově je takový jakýsi "pomačkaný"... Francisovi nevěnuje žádnou pozornost a jen upřeně hledí do zahrady... Kde už sakra dlouho leží kočičí mrtvola v rozkladu a s dírou v šíji... Po obhlídnutí místa činu a zralé úvaze se tak chytrák Francis pouští do vyšetřování.

Víceúčelová ekologická tekutina proudila mezi mýma zadníma nohama a překřtila úsek, kde můj předchůdce zanechal své memorandum. Svět byl opět v pořádku - nebo byl alespoň pořádek nastolen

Zní to sice obyčejně, ale věřte. Není. V průběhu "vyšetřování" Francis objevuje tolik temných koutů lidské (a nejen lidské) mysli, že by i Mengele mohl závidět. Počet vražd stoupá, jedna záhada střída druhou, k tomu se objevuje kočičí náboženská sekta a vše spěje k parádnímu, kulervoucímu finále. Vážně je to hodně zajímavé i z "psychologickýho" hlediska. Člověk by neřekl, že v knížce "o kočkách" bude jedno z hlavních témat pokleslá lidská morálka. Navíc je vše ještě krásně vyváženo vyborným humorem a Francisovima poznámkama.

Díky relativní krátkosti (cca 230 stran) knížka odsýpá rychlím tempem a pokud nečtete tak jako já jen v autobuse, tak ji máte během chvilky přečtenou. Je to ale opravdu výborný zážitek a nic podobného sem ještě neviděl, teda nečetl... kdyby měl někdo tip, tak sem s ním...